Jednou z nejzásadnějších a zároveň nejčastěji opomíjených chyb při malování interiérů je nedostatečná příprava podkladu. Mnozí se domnívají, že stačí starý nátěr pouze přetřít novou barvou, aniž by věnovali pozornost stavu stěn. Při nedodržení správného postupu však může dojít k odlupování nové vrstvy, vzniku skvrn nebo nerovností. Základem by mělo být důkladné očištění stěny od prachu, mastnoty a uvolněných částic, případně její penetrace vhodným nátěrem. U povrchů s prasklinami či odlupující se omítkou je nutná oprava pomocí stěrky a následné vybroušení do hladka. Kvalita podkladu ovlivňuje nejen vzhled finálního výsledku, ale i jeho trvanlivost.
Další častou chybou je nesprávný výběr barvy z hlediska jejího složení a vlastností. Rozdíly mezi disperzními, akrylátovými, silikátovými či vápennými barvami nejsou pouze v ceně, ale především v jejich vhodnosti pro různé typy povrchů a prostředí. Například do koupelen a kuchyní je třeba volit barvy s vyšší odolností vůči vlhkosti a omyvatelností. Naopak do ložnic či obývacích pokojů se více hodí barvy s matným finišem a vysokou paropropustností. Nesprávně zvolený typ nátěru může vést ke vzniku skvrn, plísní či rychlému opotřebení barvy. Důležité je také zvážit tón barvy – příliš tmavé odstíny mohou opticky zmenšovat prostor, zatímco velmi světlé barvy rychle odhalí nečistoty.
Technickou chybou, která často zůstává bez povšimnutí, je nedostatečné promíchání barvy před aplikací. Pigmenty a pojiva se mohou při skladování usazovat, což vede k nerovnoměrnému nanášení a odlišnostem v barevném odstínu na různých částech stěny. Stejně tak je třeba věnovat pozornost ředění barvy – každá značka a typ barvy má svá specifická doporučení pro poměr ředidla (nejčastěji vody). Přehnané ředění může výrazně snížit kryvost, naopak příliš hustá barva může vést k nehezkým tahům štětce či válečku. Vždy je vhodné provést zkušební nátěr na menší ploše, kde se ověří konzistence a výsledek.
Chyby vznikají také v samotné technice nanášení barvy. Nejednotné tahy válečkem, nepravidelný tlak nebo nedodržení směru malby mohou způsobit tzv. „mapování“, kdy jsou patrné překryvy jednotlivých vrstev. Důležité je zachovat konzistentní tempo práce a vyvarovat se příliš dlouhého váhání na jednom místě, protože barva začne rychle zasychat a vytvoří nestejnoměrný povrch. Častým omylem je také nanášení pouze jedné vrstvy, která obvykle neposkytuje plné krytí. Profesionální výsledek obvykle vyžaduje minimálně dvě vrstvy, ideálně po úplném zaschnutí té první. Klíčová je rovněž volba vhodného nářadí – váleček s nevhodným vlasem nebo nekvalitní štětec mohou výrazně zhoršit výsledek.
Závěrečnou, avšak velmi podstatnou chybou je malování za nevhodných podmínek. Vysoká vlhkost vzduchu, příliš nízká nebo naopak vysoká teplota mohou negativně ovlivnit zasychání a přilnavost barvy. Optimální podmínky pro malování se obvykle pohybují mezi 18–25 °C a relativní vlhkostí vzduchu do 60 %. Mnozí však tyto parametry přehlížejí, což vede k nedokonalému zaschnutí, vzniku fleků či pozdějšímu odlupování. Neméně důležité je dodržení doporučené doby schnutí mezi jednotlivými vrstvami, včetně finálního vyvětrání prostoru, než se místnost znovu začne plně používat.
